Většina z nás se alespoň jednou pozastavila nad otázkou smrti. Možná ale ne na dlouho...

Smrt je totiž v naší společnosti již dlouho velké tabu. Všude kolem vidíme, jak život končí a znovu se rodí. Je to zcela přirozený proces v přírodě, všude kolem nás. Umírají a znovu se rodí rostliny, zvířata i lidi. Přesto sami sebe ve skutečnosti stále přesvědčujeme, že se nás to netýká...

Když se "to" stane někomu v naší blízkosti, děláme jakoby nic, to je přece mimo nás, nemluvíme o tom ani na to raději nemyslíme a potlačujeme své emoce. 

Koho se vlastně snažíme uchránit? A proč to děláme?

Nebo přijde reakce typu: "Jak nám to mohl udělat...?!". V rozhořčení nejsme schopni pochopit a respektovat volbu daného člověka. Ano! Mnohdy tady již daný člověk z různých důvodů nechce být a smrt je pro něj vysvobozením z nějaké situace, o které nemusíme mít ani tušení nebo si jí nechceme přiznat. Znám několik takových případů. Pokud je to v souladu s jeho Duší, odejde. Pokud ho tady jeho blízcí drží, jen se trápí...

Pokud to není v tomto okamžiku v souladu s jeho Duší, člověk přežije i těžká zranění nebo se nevysvětlitelně uzdraví. To je můj vlastní případ, kdy žádný z lékařů nevěřil, že přežiji. Můj čas však tehdy nenastal, ještě jsem měla před sebou mnoho práce...

To ovšem platí i pro Duši po smrti. Pokud nechceme daného člověka pustit, jeho Duše se tady zasekne a nemůže do Světla. Obvykle má Duše 40 dní na to, aby přešla. Stává se také, že Duše tady zůstává kvůli svým blízkým a někdy dokonce v závislosti na majetku... proto můžeme cítit ve starých domech jejich energii, která může bránit nějaké změně či prodeji. Občas se mi to stává, když procházím domy při konzultacích Feng Shui.

Když zemře milované zvířátko našemu dítěti, snažíme se to zatajit, vyměnit ho nebo se o tom prostě nemluví. Ať to je jakékoliv zvíře, i když bude vypadat stejně, vaše dítě to pozná, bude zklamané a přestane vám věřit. Vy se to třeba ani nedozvíte...

Zemře-li někdo z rodiny, rodiče to stále odkládají a neví, jak to dítěti sdělit. Prý, abychom naše dítě ušetřili bolesti. Opravdu je to tak správně...?

Ale proč?

Když zemře někdo blízký, vy pláčete a dítě neví co se děje, protože mu neřeknete pravdu. Bude si myslet, že něco provedlo. Můžete maskovat své emoce, jak chcete, děti jsou velmi empatické. Když se to pak dítě dozví později, nemá zpětnou vazbu smutku a je zmatené. Nechápe, proč to nemohlo prožívat s vámi. A to nemluvím o tom, když se to dozví nedopatřením. 

Jak může pak dítě na něco takového reagovat...? Různě! Třeba i tak, že až dospěje a někdo blízký mu zemře, tak se bude chovat stejně, nebude projevovat svůj smutek, bude dělat jako že se nic nestalo, vždyť tak je to správně, tak mě to naučili moji rodiče...

Buďte ke svým dětem upřímní, s laskavostí pochopí mnohem více, než si myslíte a chtějí s vámi sdílet všechno i smutek.

Neprožitá emoce smutku a bolesti ze ztráty někoho blízkého v nás zůstane. 

Nenaučíme se přijímat smrt jako přirozenou, ale jako něco špatného a zlého. 

Vyvolá to v nás trvalý strach, který nás provází i v dospělosti.

Nyní se také často setkávám s tím, že lidé nedělají pohřby. A není to vždy z finančních důvodů, prostě to nechtějí řešit. Ve všech kulturách již po staletí naši předci dobře věděli, že je třeba se s daným člověkem rozloučit a uzavřít jeho kapitolu života i v sobě. Není nutné dělat pohřeb v krematoriu a zvát tam spoustu lidí, je možné si zvolit jakýkoliv způsob, který je pro vás přípustný. Jen v kruhu nejbližších, v přírodě nebo v místě kde to měl zemřelý rád či rituál doma u svíčky... Rozloučení je však nutné. Nejen pro Duši zemřelého, ale i pro pozůstalé.

Rituál rozloučení

Můžete si i sami udělat jednoduchý rituál pro rozloučení. Najděte si čas a místo, aby vás nikdo nerušil. Připravte si bílou svíci, kterou po zapálení necháte dohořet až do konce. Připravte si fotky zemřelého nebo předměty, které mu patřily. Zapalte svíčku, nalaďte se a představte si před sebou daného člověka nebo zvíře se kterým se chcete rozloučit. 

Rozmlouvejte s ním, tak jako by byl v místnosti s vámi, řekněte mu vše, co jste mu nestihli říct... Řekněte mu, co vás na něm mrzí i to za co si ho vážíte... Povězte mu, jak vám chybí, omluvte se či odpusťte, pokud to tak cítíte a zavzpomínejte na časy s ním… plačte a smějte se společně. Naslouchejte, zda má pro vás nějaký vzkaz či radu. Pokud jste vyslovili vše, co jste potřebovali, rozlučte se a od srdce propusťte jeho Duši.

Můžete se také domluvit, že vždy když budete potřebovat jeho radu, tak přijde. S našimi předky, ale nejen s nimi můžeme kdykoliv komunikovat. Nejlépe to jde při Samhainu, kdy se brány mezi světy otevírají. Podrobněji o tom píši v článku o Samhainu.

Tento rituál si můžete udělat i dodatečně nebo pokud vás něco trápí ve spojení s daným člověkem či zvířetem.

Stárnutí

Když se chováme jako by se nás "to" netýkalo, pomůže to...? Ne! Stárnutí není jen záležitost ostatních. To nestárnou jen naše děti, sousedi, známí... 

Ovšem pravda je, že existují způsoby, jak to můžeme vědomě ovlivnit, ale to už je na jiný článek.

Když pak ale objevíme první vrásku nebo šedinu, snažíme se jí zamaskovat. Ze všech sil se také snažíme vytvořit něco, co by tu po nás zůstalo, aby alespoň něco připomínalo naši existenci. Z některého pohledu je to celkem pochopitelné, aby se na nás vzpomínalo v dobrém a náš odkaz přinášel ostatním užitek...

Ale za jakou cenu?

Tato snaha nepřijímat smrtelnost našeho těla, nás odvádí od jedné důležité věci. Prožít nejkrásnější stránku našeho života a tou je dočasnost. Někteří motýli žijí jen jeden den, některé květiny kvetou jen pár hodin, a proto jsou tak vzácné a úžasné. 

Přítomné okamžiky, které když propásneme, se už nebudou nikdy opakovat. První slovo dítěte, jeho první kroky a zářivý úsměv, čistá radost z maličkosti, šťastný okamžik s partnerem při západu slunce, můj pocit v tuto chvíli uprostřed lesa, tento můj nádech ostrého vzduchu na vrcholu kopce...  

"Ten pocit žádná kamera nebo fotka nenahradí, neboť existuje ve mně právě v tento okamžik..."

Není tedy mnohem hodnotnější to, jak se chováme k sobě, k ostatním a jakým jdeme příkladem...? 

Jaký zanecháme pocit v srdci lidí, kteří se s námi setkali nebo jsme společně něco prožili…?

Kolik z vás touží po nesmrtelnosti? 

Uvědomili jste si, že ve skutečnosti jste nesmrtelní...?! 

Budete žít dál v jiných srdcích a příbězích, ale jen na vás záleží, jaké ty příběhy budou…!

Nezapomínejte, že vaše Duše je věčná! Pokud bude chtít, může se sem vrátit, dokonce i do stejné rodiny...

Již někdo moudrý řekl: "Žij každý den tak, jako by byl tvůj poslední!"

Pokud většinu času trávíme starostmi o budoucnost a zda po nás zbyde něco, co se hodí našemu nabubřelému pocitu "Já", přestáváme vnímat a nadobro ztrácíme přítomné okamžiky svých vzácných dní. Za něčím se slepě ženeme a pak se nám může stát, že na sklonku života zjistíme, že jsme žili život někoho jiného a propásli jsme všechno co bylo opravdu důležité. 

Nebo se neustále utápíme v minulosti a stýskáme si co jsme měli udělat jinak či se trápíme tím kdo nám ublížil a nedochází nám, že to už nejde změnit, ale že bychom se z toho měli poučit a jít dál... Snažit se teď v přítomnosti věci udělat jiným způsobem. Nečekat na něco nebo na někoho, až... ale udělat to TEĎ!

Dokonce i ve smrti můžeme najít spojence, který nám ukazuje, že můžeme milovat beze strachu přítomný okamžik, aniž bychom se ztráceli ve snech lepší budoucnosti, když se "prý" budeme obětovat nebo budeme tvrdě pracovat...

Vždyť i budhisté se učí pomíjivosti, kdy tvoří veliké krásné mandaly z písku, aby je po hodinách trpělivé práce prostě zametli... Ale ten pocit v přítomném okamžiku při tvoření jim už nikdo nevezme!

Proč v mnoha starých kmenech po staletí existují rituály smrti, které se většinou dělají ve věku dospívání...? Zkuste si na to odpovědět sami...

Smrt je ve skutečnosti Andělem Transformace, který nás jednou povede na druhý břeh, kde poznáme, že tím to rozhodně nekončí... také se můžete spolehnout na to, že vás přijdou doprovodit i vaši blízcí, kteří už jsou ve Světle... proto není čeho se bát.

"Cítím jen nekonečný klid, smíření, odevzdání a naprostý soulad s tím co se děje... 

Smrt je jen nový začátek...".

Až odevzdáš všechna svá lpění a přestaneš se bát smrti, 

budeš konečně připraven začít plnohodnotně žít!

Jestli vás stále otázka smrti zneklidňuje, zeptejte se sami sebe:

"Kdo vlastně umírá? Co umírá? Zemřu já?"

"Odejde ... (vaše jméno)? Zemře mé tělo?"

Mé tělo se vrátí zpátky do země a stane se součástí, půdy, stromů, rostlin, potoků a hor...

"... vaše jméno už nebude, opravdu zemře?"

Ano, ztratím své jméno společně s tělem, tak jako jsem ztratila spoustu jiných jmen předtím... Odložím své jméno a s ním i svůj příběh, na kterém jsem tady tolik lpěla...

Mé Světlo však bude pokračovat. Všechny čakry se sjednotí a přenesou se do osmé čakry Duše, která je naplněna zkušenostmi, pro které jsem si sem přišla. Má Duše bude pokračovat na své cestě nekonečnosti, sjednocená se Zdrojem. Přesto se v něm neztratí ani nezanikne...

"Už nikdy nebudu tím, kým jsem právě teď?!"

Má Duše si vybrala mé tělo a mou matku i s celým jejím rodem pro určité naplnění svého obsahu zkušenostmi, které chtěla prožít tady ve hmotě. Tudíž nemám Světelné tělo, ale je to obráceně... Jsem Světlem a mám fyzické tělo, které po dobu pobytu na Zemi používám.

Na otázku: "Kdo jsem?" Je tedy odpověď: "Já jsem!" Nic dalšího, žádná jména, vlastnosti, stránky, charakteristiky, profese, diplomy, úspěchy... pouze podstata.

Pamatuj, že když procitneš... Objevíš, že v životě je obsažena smrt a ve smrti život.

Objevíš vlastní nekonečnou podstatu!

Takhle to cítím a vnímám já. Taková je má zkušenost s Andělem Transformace, který mě vrátil zpět a řekl, že ještě není můj čas... Naplnil mě nezměrným klidem a láskou, ukázal mi nekonečnost bytí ve Světle a to, že smrti se netřeba bát...

Zkuste si sami odpovědět v meditaci na tyto otázky... Nemusíte souhlasit a věřit všemu, co zde píši..., je to má zkušenost. Zjistěte, jak to máte vy...?

K zamyšlení

Pamatujte také na to, že pokud se smrti bojíte, ať už z jakéhokoliv důvodu, ovlivňuje to váš život. Bylo již mnohokrát prokázáno, že vše, co vnímáme, ať už je to pozitivní či negativní, nás ovlivňuje psychicky, psychosomaticky i fyzicky. Když někdo vkládá do mysli lidem, že mají smrtelný virus, pak většina lidí umírá čistě ze strachu z něj...

Pokud člověk neustále přijímá takové informace, pak díky strachu klesají jeho vibrace a jeho imunita také. Už dávno se ví, že riziko úmrtí na jakýkoliv virus je nízký... Ale zmanipulovaná mysl reaguje jinak. Pokud jste zdraví a nemáte strach z nemoci, žádný virus nemá sílu vás ohrozit!

Dejte si pozor na to, co myslíte, protože to také přitahujete! 

Vaše myšlenky mají velkou sílu a moc a pokud je v nich strach může vás to i zabít, ať už je to strach z čehokoliv, pokud ho neustále živíte...

Jak pracovat se strachem jsem již psala ve dvou článcích: "Strach." a "Co nám ukazuje strach?"

S láskou a pokorou Dana Jirsáková

Více se můžete dočíst v článcích:

Strach

Co nám ukazuje strach

Článek je možno libovolně šířit, avšak v nezměněné podobě, s uvedením autora a s aktivním odkazem na webové stránky www.harmonicky-domov.com. Děkuji. Dana Jirsáková